zvířata

Učitel se ptá:
"Co to jsou pražené mandle?"
Karlík na to:
"To je nemoc z povolání u požárníků."

Manželka: "Už vím, co bych si přála k narozeninám. Přeju si ten nový mobil."

Manžel: "A nemůžeš si přát něco splnitelnějšího?"

Manželka: "Stačilo by mi, kdybys tolik nechlastal."

Manžel: "V jaké barvě bys ten mobil chtěla?"

Alenka se vrátí domů ze školy: "Mami, já už se tam nevrátím."

"A pročpak ne?"

"Ta naše učitelka nic nezná, pořád se nás jenom na něco ptá."

Jde pepíček po silnici a potká ropuchu. Ta ropuchu mu říká: "Když mi dáš pusu, něco dostaneš." Tak jí dal pusu a ptá se, co dostane. A ropucha odpoví: "EKZEM, EKZEM!"

Přijde zebra k fotografovi.
Fotograf se ptá: "A fotečky bude te chtít černobílé nebo barevné?"

Plazí se chlápek po poušti a je k smrti vysílený, když se konečně doplazí k oáze. Poprosí o sklenici vody a prodavač mu odpoví: „Bohužel, já prodávám jen kravaty.”
„Tak nashledanou,” zasípe chlápek a plazí se dál.
Narazí na další oázu a tam na první palmě visí výstražná cedule: „Vstup pouze s kravatou!”

Zlobí se otec nad žákovskou knížkou svého syna: „To snad není ani možné, dostat tři pětky z dějepisu za jediný den! To je už opravdu umění!”
„No vidíš, tati,” povídá klučina. „A ani mi to nedalo tolik práce.”

Učitel jde do kabinetu, vrátí se a všichni ve třídě mají na uších walkmany. Zrudne a rozeřve se: „Za tohle vám dám všem trojky z chování!”
„Ale pane učiteli,” ozve se jeden ze školáků, „sám jste před pár minutami říkal, že máme poslouchat!”

O hodině: „Proč pořád smrkáš?”
„Jsem alergický na školu.”

Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie: „Každý, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví.”
Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček. Kantorka povídá: „Pepíčku, tak ty si myslíš, že jsi hloupý?”
„Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou.”

„Nemohla byste mi dát místo čtyřky pětku?” prosí učitelku Pája.
„Ty si ze mě děláš legraci, ne?” zamračí se učitelka.
„To bych si nikdy nedovolil... Pochopte, pětka se lépe přepisuje na trojku.”

Paní učitelka dá Pepíčkovi poznámku do žákovské knížky a vyhrožuje: „Zítra ať je to podepsané od někoho z rodičů, nebo si mě nepřej!”
„A může mi to podepsat teta, když jsou rodiče zrovna na služební cestě?” zeptá se Pepíček.
„No pokud je to tak, proč ne,” odpoví učitelka. „Ale hlavně ať to máš zítra podepsané!”
Druhý den si paní učitelka hned na začátku první hodiny Pepíčka zavolá, aby mu zkontrolovala žákovskou. Koukne dovnitř a pod poznámkou strašně velký klikyhák.
„Neříkej, že ti tohle podepsala teta?!”
„Podepsala, opravdu,” dušuje se Pepíček. „Sám jsem jí žákovskou dával do kočárku a pak jsem jí vzal z ruky chrastítko a dal jsem jí do ní propisku.”